Máte strach? A kdo ho dnes nemá, že? Jsme přímo nakaženi strachem.
Takže co s ním? Bojovat? Přece jsme téměř na každém kroku nabádáni k boji! Proč asi? Aby nám bylo ještě hůř!
Přestaňme bojovat. Strach – to jsme my. Je naší součástí. Jak můžeme bojovat sami se sebou a vyhrát? To nelze. V takovém boji můžeme jedině prohrát. Padnout, protože tam kde my sami jsme poraženými, tam není vítězů.
Zastavme boj. Přijměme svůj strach jako svou součást. Začněme milovat svůj strach, protože tím budeme milovat sebe. Nic jiného nepotřebuje a nic jiného nečeká. Jen naši lásku. Skončeme už s těmi nesmyslnými vnitřními válkami, které nás ničí.
Myslíte si, že je to nesmysl? A vyzkoušeli jste to alespoň? Zkusili jste místo boje svůj strach (tedy sebe samé) milovat? Až to skutečně vyzkoušíte, pak se můžeme podělit o svoje skutečné zkušenosti a ne o dogmata, která se nám jiní snaží vnucovat, a která tolik lidí přijímá, aniž by se nad nimi zamysleli, aniž by si v praxi vyzkoušeli, jestli to tak je opravdu.
Ověřujte. Experimentujte. A teprve na základě vlastních ověřených zkušeností můžete buď potvrdit, nebo zpochybnit.
Můj strachu, rozhodl/a jsem se tě přijmout. Rozhodl/a jsem se tě milovat, jak nejvíc dokážu, protože ty jsi mojí součástí, ty jsi já. Nevím ještě, jak přesně to mám udělat, ale udělám to. Přijímám tě. Děkuji, že jsi.
