Nevhodné koláče

Zprávy… Reportáž v parném létě s teplotami, které jsou považovány za tropické! A o čem taková reportáž byla? O koláčích. Tedy o propoceném oblečení v podpaží.

Takže nejen, že naše přirozenost se nám na hony už dávno vzdálila a pocení potlačujeme různými prostředky, ale teď už je naprosto nepřijatelné, aby se lidé v horku potili, a tak zdravým způsobem ochlazovali svoje tělo? Co bude příště? Necháme si operativně odstranit potní žlázy, abychom snad někoho neurazili pohledem na zvlhčený oděv? A potom? Pak už se uvaříme ve vlastním těle jenom proto, abychom byli in? Protože potit se je společensky nepřijatelné?

Samozřejmě souhlasím s dostatečnou osobní hygienou, jsem i pro používání deodorantů v rozumné míře, zvláště dají-li se dnes sehnat produkty na bázi bylin. Ale čeho je moc, toho je příliš.

Kam až dojde tenhle hon na čarodějnice, když reportéři (mohu snad říci novináři?) nemají nic lepšího na práci, než šmírovat lidem podpaží?

Opravdu jsme my, kteří se nazýváme lidmi, klesli tak hluboko a tolik jsme se vzdálili lidství, že se budeme stydět za přirozené a velmi užitečné projevy našeho těla? Neříkám, že bychom měli někoho obtěžovat zápachem, pokud bychom se nemyli, ale pocení potřebujeme k přežití!

Už tak se vzdalujeme naší přirozenosti v mnoha směrech a rozhodně nám něco takového neprospívá, ale vše by mělo mít své hranice, a když ničeho jiného, tak alespoň hranice rozumu, kterým se my lidé 21. století tolik oháníme.

Anna

napsáno: 21.7.2015
Z připravované knihy: Vize budoucnosti: PRDĚNÍ ZAKÁZÁNO!

Přerostlá baletka

Stejně jako mnoho jiných žen ani já nejsem zcela imunní vůči otázkám týkajícím se tělesné hmotnosti.

Už dávno nemám šedesát v pase a moje pozadí se nikdy nedalo nazývat výstavním. No, tedy nikdy nebylo velké, což může být i výhoda, protože ani teď, kdy už dlouho neoblékám konfekční velikost č. 38, stále velké není.

Jako malá jsem patřila spíše k dětem plnějších tvarů, a to nesvádím na genetiku, ale spíše kvůli vydatné stravě a dalším okolnostem.

Také nejsem žádná rozená sportovkyně. Pohyb mám ráda, ale také si ráda zalenoším. Nejvíce mi vyhovuje chůze. Túry, to je moje. Ovšem nepořádám každodenní výpravy do hor, takže ani v tomto směru nejsem přehnaně aktivní.

A zimní období, to je kapitola sama o sobě. Několikrát ve svém životě jsem lyžovala a víckrát bruslila, přesto se ze mne nestal náruživý lyžař ani bruslař. I v zimě mi tedy zůstává chůze.

A chodím ráda. Často dám přednost chůzi před dopravními prostředky i na delší trasy, pokud nijak nespěchám či nemám přepravovat objemnější předměty.
Suma sumárum jsem spíše tvor lenivý, a podle toho také vypadám.

Moje krátké období zapálené kulturistky už mám také za sebou a moje nadšení pro jógu je sice trvalého charakteru, ale přináležejí k němu různě dlouhé či krátké přestávky, někdy čítající i několik měsíců.

Bylo také období, kdy moje tělo rozhodně patřilo k prostorově výraznějším a moje spokojenost … (celý text si můžete ZDARMA stáhnout jako ukázku knihy Korálky na niti aneb Jak jsem vyměňovala kolo u auta )

02

Autorka návrhu obalu knížky: Veronika Vodičková