Archiv autora: uanny.cz

Víte, že je jeden spolehlivý ukazatel zdraví lidstva? Ukazatel zjevný a hospodářsky vyčíslitelný?

Mnozí z nás mají doma domácí mazlíčky, jiní mají hospodářská zvířata, a i ti, kteří nic takového nemají, se učili o zvířatech ve škole (i když tam se nejspíš nic takového neprobíralo), a další občas sledují nějaké dokumenty o přírodě. Ať tak či tak, k ledaskomu se donesla informace, jak poznat, že se zvířetem není něco v pořádku, že je nemocné. Jedním z ukazatelů, který bývá jasně viditelný, je znečištění řitního otvoru. Zdravé zvíře vykoná svou potřebu a je v podstatě čisté. Nemocné zvíře bývá špinavé. To obvykle varuje majitele, že je třeba jednat, zjistit příčinu. Někdy je to jen požití nevhodné stravy a náprava bývá okamžitá, jindy se příčina skrývá a přikročíme tedy k dalším krokům. Každopádně víme, že je třeba jednat, že je třeba se zvířetem něco udělat, že prostě není něco v pořádku.

I my jsme živočichové, kteří vyměšují. Také máme řitní otvor. Jen s tím rozdílem, že my chodíme na toaletu, tam v soukromí vykonáme potřebu a pak použijeme toaletní papír. Byli-li bychom zcela zdraví, vlastně by ani neměl být třeba (nepočítám používání toaletního papíru u žen z jiných důvodů). My, kteří jsme rodiči, známe od svých dětí, dokud byly (či jsou) malé, že často mají zadeček po vykonání potřeby čistý. A co my dospělí? Jak na tom jsme? Jistě nezačneme chodit s holou zadnicí, aby všichni viděli, jestli jsme v pohodě, nebo ne. A to nejen v pohodě fyzické, ale i psychické, protože kdekdo zná ono: „Můžu se z toho posr…!“ a v reálu se nám stává přesně ono proklamované – střeva se nám vyprazdňují bouřlivějším způsobem.

Nemám na mysli, že teď začneme kontrolovat spotřebu toaletního papíru v národním či mezinárodním měřítku nebo kontrolovat nákupy sousedům, ale můžeme na sobě bezprostředně pozorovat, co nám hlásí naše tělo. Ne proto, abychom s každým rychlejším vyprazdňování letěli k lékaři, ale abychom si uvědomili souvislosti. Třeba proto, abychom neopakovali: „To mě pos..!“