Vítejte u Anny
Pak si vzpomněla na svého učitele, brehona Moranna, který rád říkal, že člověk bez chyb je člověk bez života.
Z knihy: Peter Tremayne: Dým ve větru
Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., v Praze roku 2007. ISBN 978-80-7021-864-8
Jsem ráda, že stále nějaké chyby mám 😉 Anna
„Co musím udělat, abych dosáhl osvícení?“ zeptal se cestovatel.
„Jdi, kam tě táhne srdce,“ pravil Mistr.
To cestovatele zjevně potěšilo.
Než však odešel, Mistr mu pošeptal: „Abys mohl jít za hlasem svého srdce, budeš potřebovat pořádnou sílu.“
Vydalo nakladatelství Cesta, Brno, 1994, ISBN 80-85319-37-3
Odvážit se znamená ztratit dočasně pevnou půdu pod nohama. Neodvážit se znamená ztratit sebe.
S. Kierkegaard
Proč právě tento titulní obrázek? Byl to nápad mé dcery, která se podílela na nové grafické úpravě těchto stránek. Probírali jsme možnost změny jejich vzhledu a moje dcera, která je spolu s mým synem mým největším dohlížitelem, navrhla Michelangelův obraz.
Je velmi inteligentní a i když o mnohém diskutujeme, zdaleka není tím, kdo by přijímal mé „pravdy“ jen proto, že jsem je řekla já. Ona i můj syn jsou se mnou nejvíce, oni mě vidí i ve chvílích slabosti, ve chvílích kdy nejsem ideálním člověkem, kdy jsem smutná nebo se zlobím. Oni mě sledují, jestli to co dělám, odpovídá tomu, co říkám. Oni dva jsou mými nejpřísnějšími milujícími učiteli.
A tato mladá žena mi navrhla použít obraz Zrození Adama, protože prý u mě se lidé znovu zrodí. Považuji slova mé dcery za velkou poctu. Díky svým dětem jsem se za ty roky s nimi velmi mnoho naučila, ony mě udržují v pokoře.
Ovšem je fakt, že jejich láska je skutečně bezpodmínečná. Moje děti mě podporovaly na mé cestě, i když ji nechápaly a i když viděly, že i blízcí lidé okolo mě jsou zásadně proti.
Mnohé se za ty roky, co jdu svou novou cestou, změnilo k lepšímu, ale milující a zároveň kritický postoj mých potomků zůstává. A já jsem jim vděčná.
Anna
Ve dnech 20. – 22. října 2017 proběhlo v Broumově a okolí mezinárodní setkání básníků.
V rámci tohoto setkání vyšel sborník veršů účastníků: NAŠLAPOVÁNÍ V PODZIMNÍM LISTÍ. Můžete nahlédnout na dvoustranu, kde jsou zveřejněny moje verše.
Máte strach? A kdo ho dnes nemá, že? Jsme přímo nakaženi strachem.
Takže co s ním? Bojovat? Přece jsme téměř na každém kroku nabádáni k boji! Proč asi? Aby nám bylo ještě hůř!
Přestaňme bojovat. Strach – to jsme my. Je naší součástí. Jak můžeme bojovat sami se sebou a vyhrát? To nelze. V takovém boji můžeme jedině prohrát. Padnout, protože tam kde my sami jsme poraženými, tam není vítězů.
Zastavme boj. Přijměme svůj strach jako svou součást. Začněme milovat svůj strach, protože tím budeme milovat sebe. Nic jiného nepotřebuje a nic jiného nečeká. Jen naši lásku. Skončeme už s těmi nesmyslnými vnitřními válkami, které nás ničí.
Myslíte si, že je to nesmysl? A vyzkoušeli jste to alespoň? Zkusili jste místo boje svůj strach (tedy sebe samé) milovat? Až to skutečně vyzkoušíte, pak se můžeme podělit o svoje skutečné zkušenosti a ne o dogmata, která se nám jiní snaží vnucovat, a která tolik lidí přijímá, aniž by se nad nimi zamysleli, aniž by si v praxi vyzkoušeli, jestli to tak je opravdu.
Ověřujte. Experimentujte. A teprve na základě vlastních ověřených zkušeností můžete buď potvrdit, nebo zpochybnit.
Můj strachu, rozhodl/a jsem se tě přijmout. Rozhodl/a jsem se tě milovat, jak nejvíc dokážu, protože ty jsi mojí součástí, ty jsi já. Nevím ještě, jak přesně to mám udělat, ale udělám to. Přijímám tě. Děkuji, že jsi.
Prdění je neslušné. Prdění obtěžuje ostatní. Prdění vydává odporný zvuk a ještě odpornější pach. Proto se tímto nařízením prdění ZAKAZUJE.
Nemůžete-li ovládnout své tělo, užívejte tabletky PROTIPRD. Kdo bude přistižen, jak prdí, dostane pokutu. Kdo oznámí prdícího, dostane odměnu.
Co na tom, že prdění uvolňuje nahromaděné plyny ze střev. Co na tom, že díky prdění poznáme, že něco v trávicím procesu není zcela v pořádku. Co na tom, že se dříve říkalo: Lepší jeden prd, nežli deset doktorů.
Teď už se prdět nesmí.
Dav si žádá život bez prdů. A má ho mít. Aspoň se zabaví a nebude se zabývat podstatnými věcmi. Od toho jsou tu jiní.
A co zdraví? Co s ním? Koho zajímá? Máte tabletky, tak užívejte a buďte rádi, že už nezamořujete prostředí svými prdy. A raději jezte PROTIPRD preventivně. Vyplatí se vám to. Lépe platit za léky, než platit pokuty. Kdo je finančně chytrý, užívá PROTIPRD.
Nové nařízení: Kdo oznámí prdící doupě, dostane VELIKOU odměnu.
Kde se doupata vzala? Jak je možné, že jsou lidé, kteří chtějí svobodně prdět? Kdo by chtěl něco takového? Proč by měl člověk vědět, že snědl něco, co mu neprospělo? Máme přece spoustu léků na všechno! Nepotřebujeme vědět příčinu. Nač se zabývat příčinami. Uvědomte si jen, že máte prostředí bez prdů!
Kdo prdí, je OUT. Kdo neprdí, je IN. Buďte IN. Buďte moderní. Že nechcete být IN? Každý chce být IN. Kdo není IN, vyřazuje se ze společnosti. Že nechcete být v davu? Jste blázen? Vy máte vlastní názor? Co to je? Buďte IN. Neprďte. Užívejte PROTIPRD!
A že jste někoho udali? Že vás z toho bolí hlava? Nebo srdce? Co na tom. Vemte si tabletky proti bolesti a běžte si koupit něco pěkného za tučnou odměnu. O to jde! Máte na to! Můžete si teď koupit věci, které ještě nemáte! Dokonce i novou skříň, kam nové věci uložíte!
Že máte svědomí? Co to je? My máme léky na všechno! I na svědomí. Běžte. Nakupujte. Udávejte. Berte tabletky. Buďte IN!
Že nejste šťastní? A koho to zajímá? Máte jídlo, máte oblečení, máte práci, žijete mezi stejnými lidmi. Tak k čemu štěstí? Vemte si lék a běžte na nákup!
Ukázka z připravované knihy:
Vize budoucnosti: PRDĚNÍ ZAKÁZÁNO!
Zprávy… Reportáž v parném létě s teplotami, které jsou považovány za tropické! A o čem taková reportáž byla? O koláčích. Tedy o propoceném oblečení v podpaží.
Takže nejen, že naše přirozenost se nám na hony už dávno vzdálila a pocení potlačujeme různými prostředky, ale teď už je naprosto nepřijatelné, aby se lidé v horku potili, a tak zdravým způsobem ochlazovali svoje tělo? Co bude příště? Necháme si operativně odstranit potní žlázy, abychom snad někoho neurazili pohledem na zvlhčený oděv? A potom? Pak už se uvaříme ve vlastním těle jenom proto, abychom byli in? Protože potit se je společensky nepřijatelné?
Samozřejmě souhlasím s dostatečnou osobní hygienou, jsem i pro používání deodorantů v rozumné míře, zvláště dají-li se dnes sehnat produkty na bázi bylin. Ale čeho je moc, toho je příliš.
Kam až dojde tenhle hon na čarodějnice, když reportéři (mohu snad říci novináři?) nemají nic lepšího na práci, než šmírovat lidem podpaží?
Opravdu jsme my, kteří se nazýváme lidmi, klesli tak hluboko a tolik jsme se vzdálili lidství, že se budeme stydět za přirozené a velmi užitečné projevy našeho těla? Neříkám, že bychom měli někoho obtěžovat zápachem, pokud bychom se nemyli, ale pocení potřebujeme k přežití!
Už tak se vzdalujeme naší přirozenosti v mnoha směrech a rozhodně nám něco takového neprospívá, ale vše by mělo mít své hranice, a když ničeho jiného, tak alespoň hranice rozumu, kterým se my lidé 21. století tolik oháníme.
napsáno: 21.7.2015
Z připravované knihy: Vize budoucnosti: PRDĚNÍ ZAKÁZÁNO!
Nikdo zlý není šťasten.
D. Iuvenalis
Proč jsme ve srabu?
Protože jsme zapomněli onu druhou část notoricky známého biblického prohlášení. Protože nás celý život někdo krmí větou (tedy přesněji řečeno: souvětím) či její obdobou: „Nebuď sobec, mysli na ostatní, nemysli na sebe!“
A my se snažíme. Tolik se snažíme být dobrými a nesobeckými lidmi. A co z toho?
Je třeba slyšet a vnímat to celé:
Miluj bližního svého jako sebe sama.
Zřejmě všichni už jsme někdy slyšeli, že máme milovat bližního svého. Že nemáme být sobci. Že máme myslet na ostatní. Že máme dávat přednost bližním. Že… Ještě by se toho jistě našlo mnoho, jak máme projevovat lásku k lidem kolem sebe.
Jistě je v pořádku mít rád lidi a soucítit s nimi. Jistě je v pořádku milovat život a živé bytosti. Jen se jaksi často zapomíná na druhou část onoho prohlášení: JAKO SEBE SAMA.
A ouha. Máme problém. Jakkoliv si myslíme, že kdekdo kolem nás má rád jen sám sebe, bývá tomu přesně naopak, protože míra lásky k sobě určuje míru lásky k ostatním.
Ve chvíli, kdy si právě toto uvědomíme, zjistíme, jak často jsme se mýlili, jak často se mýlíme, pokud jsme přesvědčeni, že onen nehodný člověk má rád jen sám sebe. Pokud připustíme tuto definici, pak je vše obráceně. V takovém případě se nám ukazuje, že mnoho lidí se právě rádo nemá. Soudě tedy podle nelásky k bližním.
Ale tak to je (samozřejmě, že si můžete myslet své – stejně jako já), míra lásky k sobě určuje míru lásky k ostatním. Ono se to nejhůř přijímá ve chvíli, kdy si definici vztáhneme na sebe: Je možné, že ostatní (partnera, děti, rodiče…) milujeme tak málo jako sebe, i když se snažíme je mít rádi moc? I když jim dáváme přednost? I když se jim tolik obětujeme!? Proboha! Možná, že je všechno špatně! Jak je to možné? Vždyť se celý život tolik snažíme, vždyť žijeme podle toho, jak nás vychovávali. Děláme vše, jak nejlépe dovedeme, ale ono to snad není správně?
Ale jistě: Co je vlastně „správně“? Mohli bychom polemizovat. Jenže o to mi teď nejde. Jen jsem chtěla připomenout, že nestačí mít rád (nebo snažit se mít rád) ostatní, když nemáme rádi (skutečně rádi) sami sebe, protože právě ona druhá část (jako sebe sama) určuje míru.
